Je zajímavé, jak odlišně
líčí průvodci praktiky kapsářů. Jedna průvodkyně povídala, že je to v pohodě, jen musí
člověk dávat pozor. Druhá zas povídala, že je potřeba vše vozit na břiše.
Šikovný kapsář má prý velkou kudlu - vyřízne dno baťohu, pokud je na
zádech a gravitací přesune obsah do své tašky. Tak jsem to jel vyzkoušet ve
směru galerie nadace Fran Daurel a posléze jsem ještě přidal bus ve směru Park Güell.
Metro a hromadná doprava
Doprava v Barceloně není
špatná. Mají tu několik linek metra a pak autobusy. Na infocentru člověk
dostane mapu, která mu k životu postačí. V rámci historického centra se dá
dojít všude pěšky, i když tu jsou asi 3 stanice podzemky. Stejně tak se dá dojít
pěšky ke Casa Batlló. Já jsem si ale na letišti pořídil 5denní lístek za 28,50 s
tím, že z letiště jsem si dojel za necelých 6 euro. Počítám, ale že po cestě na
letiště využiji ten 5denní tiket. Je tu hodně infocenter spravovaných městem,
kde jsou od rána asi do 6-7 večer a bez problémů zodpoví anglicky či španělsky
jakýkoliv dotaz.
Metro jako takové mě
překvapilo. Na vstupech jsou turnikety jak na záchodech. Člověk do toho musí
pokaždé strčit tiket, aby ho to pustilo. Když chce jet zadarmo, musí se prosmýknout
s někým. To samé v autobusu, je potřeba stále strkat při nástupu lístek do
krabičky - tohle by v Praze při ranní špičce asi neobstálo. Tady ale nemají jen
3 linky metra, ale hned několik s tím, že vlaky jsou také v podzemí.
Není to nijak hluboko.
Výška tunelů je malá, člověk o 2 metrech výšky by musel již jít sehnutý.
Přístupy k vlakům jsou hodně členité - jdete nahoru, dolů, nahoru, doprava - než
se dostanete na perón. Občas vidíte skrz díru ve zdi jiný vlak jedoucí jiným
směrem. Přes tuto vizuální komplikovanost je ale navigace jednoduchá a
logická.
V metru není moc bordel,
ale je zde děsné vedro. Nevím proč! Neměl by teplý vzduch stoupat vzhůru? Jinak
metro je tu od počátku minulého století. Ne jak u nás. V soupravě nad dveřmi
bliká pozice jedoucího vlaku mezi zastávkami. Na zastávce je ale potřeba
zatáhnout za páku, abyste se dostali ven. Nezažil jsem špičku - nebo možná ji
tu nemají v tom smyslu, jako ji máme my v Praze.
Čili to jsou turnikety a možná si povšimnete jak nízko je strop. Protože já nejsem zas až tak vysoký a mám hlavu skoro u stropu
Galerie
Opět tu otravuju s tím uměním a s tou galerií. Abych se přiznal tak v moderním umění hledám - něco se mi líbí a něco ne.
Spáči. Todle mi připomnělo římovské (zrovna tu ale nemám vhodnou fotku) spící apoštoly.
Lluis Vidal: Llorones y Zancudos, 2003, bronz. Čili něco jako "uplakánci a dlouhonozí", blíže jsem ten překlad nezkoumal. Připomnělo mi to malé Japončíky na chůdách v rýžovém poli, kteří někam nesou mrtvé (?) dítě.
Lluis Vidal: Llorones y Zancudos, 2003, bronz
Přidat popisek
Park Güell podruhé
Pak jsem se ještě jednou vydal do parku Güell. Nejenom, že je to něco úchvatného, ale je zde i pěkný pohled na celé město. A je to zatím zadarmo. Prý už od příštího roku se za to bude platit (=krize).
Tak ještě jednou palmová cesta s vázami
Uklidňující vlna
Park z křížové hory
Město z parku
House patern
Park
Další detail
Bonusy
Zajímavé jsou i některé křižovatky. Je zde semafor a takový ten
vysunovací kolík. Přijede auto, naskočí zelená a kolík se zasune do
země. Dumal jsem, jestli je to regulérní křižovatka a jak ten semafor
ví, že přijelo auto. Nikde jsem si nevšiml, žádné kamery.
Jinak jsem dneska přemýšlel nad tím, proč jsou ty ulice tak úzký a ty baráky tak ošklivý. Ono když člověk zvedne oči vzhůru, tak ho začne píchat světlo (život je dole) a někdo ho okrade. Takže se nahoru nikdo nedívá a není třeba to opravovat. U nás jsou ulice široký a tak je vidět každej neopravenej barák. A co se týče šířky: když pere slunce, tak nikomu nepere do oken. Navíc mohou hodit nad ulici hadry (to jsem viděl v Malaze), takže to stíní. A v dobách moru prý chodily po dřevěných mostech, aby nemuseli dolů.
Žádné komentáře:
Okomentovat