Konfliktem zde budiž míněna událost, kterou si jedinec nejčastěji v mládí nezpracoval, zapadla do podvědomí a později se začala vynořovat v bludném kruhu teatrálního, depresivního, nebo nutkavého chování. Bludný kruh je pak zacyklení v určitém způsobu chování. Cílem chování je konflikt vyřešit, ale jelikož samo chování je nevhodné k řešení konfliktu, tak dochází k zacyklení se. Tedy v případě hysterika: nějak se zachovám (očekávaje něco), okolí reaguje odpudivě, proto se zachovám podobně ale silněji a okolí mě opustí, nebo mím chování trpí. Za čas se chovám stejně, aniž bych si pamatoval, jak okolí mím chováním trpělo. A tahle poslední věta nás dostává k jádru věci a sice emaptii při teatrálním zpracování konfliktu:-)
Takový hysterik či psychopat je zacyklený, neumí vyřešit problém, který vznikl někdy v minulosti. On/a si ani neuvědomuje, že má problém. Často zde pak vystupuje dětinské chování, je to člověk, který mentálně nedospěl, potřebuje kolem sebe lidi, které ale zraňuje. Röhr však upozorňuje, že hysterie a zřejmě i část psychopatie jsou těžkými postiženími. Tito lidé vidí stále chyby u svých nejbližších jen ne u sebe a tito lidé si většinou nepamatují, jak ublížili ostatním. Svoje vlastní - leckdy tak kruté činy vůči ostatním - si nepamatují.
Tím že hysterik/psychopat řeší tedy sám sebe, svůj konflikt, svoje malé sebevědomí, již nemá prostor řešit druhého. Čili nějaké vciťování, nebo emaptie se zde většinou nevyskytuje. Uvedu dva reálné příklady:
1) Starší žena, matka jednoho dítěte, svobodná okolí ji popisuje jako osobu, která velmi často upadá do hysterických stavů, načež s ní nelze vydržet, bratr se odstěhoval ze společné domácnosti, protože by ji jinak musel fyzicky ublížit.
Syn přijíždí z exotické země, kde ale došlo k zemětřesení, mezitím mu v Čechách umřel nejlepší kamarád. Z letiště volá matce, aby ji podal zprávu, že je v pořádku. Rozhovor probíhá nějak takto:
Syn: "Ahoj mami, zrovna jsem přiletěl a jsem v pořádku."
Matka: "A jak se máš?"
S: Špatně. "Umřel mi nejlepší kamarád."
Matka: "A máš fotky?"
S: "Ano, ale mami umřel mi nejlepší kamarád."
Matka: "A mohl bys nám je příští týden ukázat? Ráda bych je ukázala tetě Anně."
S: "Mami, posloucháš mě? Umřel mi nejlepší kamarád!"
Matka: "Ona odjíždí za 14 dní, tak kdyby jsi to stihl do týdne, tak by to bylo nejlepší."
S: "No jo. Ahoj."
2) Dva kolegové jdou spolu na pivo. Martin je ředitelem firmy, Petr jeho kamarád, dělá ve firmě déle na pozici nižšího managera. Petr by se rád dostal do vývojového oddělení a už mnohokrát to Martinovi říkal. Martin je znám svým teatrálním chováním, ale jinak je to byrokratický typ člověka, který by se spíš hodil do kanceláře. V okruhu nejbližších má slabé chvilky, kdy se začne chovat jako dítě a dělá teatrálie, aby byl středem pozornosti. Pokud si ho okolí přestane všímat odchází jinam, kde v "show" pokračuje. Martin má pocit, že nemůže najít vřelý vztah - lidi, kteří by se mu více přiblížili. Petr záhy po seznámení s Martinem pochopil, že něco není v pořádku. Chování Martina mu připadá dětinské.
Přátelé jdou z hospody a Martin se na Petra oboří: "Proč jsi nešel do toho výběrového řízení?!"
Petr: "Do jakého? Já o ničem nevím."
Martin: "Do vývojového oddělení! Dyť jsem ti to říkal, že se máš přihlásit - to jsme otevřeli kvůli tobě!".
Petr má slzy na krajíčku: "Já o ničem nevím, nic si mi neříkal".
Martin: "Ale říkal."
Petr se později od jednoho kolegy doví, že pan Hrabánek z vývojového oddělení odešel a tak Martin na jeho pozici přijal svého známého.
Z těchto příkladů tedy plyne, že pokud se někdo stará sám o sebe, ve smyslu teatrálního zpracování konfliktu, už moc nevnímá své okolí a není k němu empatický. To je také důvod, proč ostatní lidi odpuzuje a ti se mu snaží vyhýbat.
Žádné komentáře:
Okomentovat