Zkoumání empatie 1

Zkoumám empatii, lidskou motivaci a chováni.
Zjednodušeně jde v podstatě o toto:
* přicházím s dotazem
* jsem jedním uživatelem napaden
* slušně a trpělivě pokračuji v dotazování a snažím se dobrat výsledku (přistupuji na jeho hru)
* po nějaké době, kdy je stále ze mě dělán blbec se ozvu, že se mi to nelíbí
* v tu ránu se druhá strana urazí, že jsem ji napadl a přestane se mnou komunikovat (pasivní agresivita?)

Toto je celkem obvyklý způsob komunikace ajťáka k nejťákovi (já). Kychot to vysvětluje tak, že někteří ajťáci si prostě myslí, že jsou nejlépe myslícími tvory a dávají to povýšeně najevo. Já bych zde dnes rozepsal několik myšlenek, které mě napadají a které se snažím v praxi ověřit (ajťáků je naštěstí všude plno a softwarových problémů dostatek - dostatek studijního materiálu). Příčiny mohou být v lenosti, agresivitě, v malém sebevědomí, nedostatku empatie.

Je to líný člověk?

Zvažuji myšlenku, že někteří velmi dobří ajťáci, kteří ovládají matematickou logiku, jsou schopni programovat bezchybně v několika programovacích jazycích jaksi zpohodlněli. Z jejich úhlu pohledu lze vše popsat matematickými vztahy. Nebo jinak: z jejich úhlu pohledu má vše fungovat podle určitý vše definujících pravidel. Očekávají to od světa a tak například v komunikaci s druhým člověkem se nemusí nijak zamýšlet co ten člověk říká.

Pouze člověka upozorňují na to, že se nevyjadřuje správně (tedy podle pravidel logiky, kterou oni ovládají i se zavřenýma očima). Dále ho upozorňují, že věci nerozumí. Odpovědi se nedočkáte, protože taková osoba je líná myslet, je líná se do vás vcítit a tak vás jen bude upozorňovat, že děláte něco špatně.

Pro někoho, kdo má s matematikou problémy to může vypadat jako hrozně složitá věc u které je třeba přemýšlet. Ale je to skutečně tak - co když vám to jde samo i se zavřenýma očima? Někdo by řekl, že ajťák při programování jazyka musí přemýšlet. To jistě ano, ale co je to za druh přemýšlení? Je to stejné přemýšlení, které je třeba uplatnit pro empatii? Jistě ne.

Je to agresivní člověk?

Podívám-li se na to z pohledu komunikace, řekl bych, že takový člověk je agresivní. Když se ozvu, že se mi nelíbí jak se mnou komunikuje, tak se nasere a přestane se mnou komunikovat. To chápu ze své optiky jako agresivní tah, respektive přechod od agresivity (která nezabrala) k pasivní agresivitě (proti které neznám obranu). Pasivita, ani asertivita to jistě není.

Mimochodem, ví někdo jak se bránit pasivní agresivitě?

Jsou agresivní všichni ti co nejsou empatičtí?

Za otázku by pak stálo, jestli jsou agresivní všichni ti co nejsou empatičtí. Řekl bych, že to tak může být. Ona agresivita a pasivita jsou dva způsoby chování, které se s lidstvem táhnou už věky. Více to ale nyní rozebírat nebudu.

Je to neempatický člověk?

Když na to přijde, často neodpoví na to, na co se skutečně ptám. Ono ne vždy se člověk ptá na to co je skutečně slovy zapsáno a empatie zřejmě spočívá v tom si uvědomit, na co se člověk skutečně ptá. Zatím ač s podivem to někteří jedinci dokáží i v tištěné komunikaci, kde jsou ochuzeni o neverbální složku komunikace. Druzí se očividně nevciťují a je otázka proč. Je to proto, že to neumí? A nebo je to proto, že jsou líní či agresivní a tudíž nevidí důvod proč se vciťovat? Proč tedy mají potřebu pomoci? Mají skutečně potřebu pomoci, nebo si jen honí ego (důvodem bývá malé sebevědomí), že jsou důležití. To jistě stojí za prozkoumání.

A ještě o chápání textu

Už se mi několikrát stalo, že v diskusi takový člověk nepochopil na co se skutečně ptám. Začal mi vysvětlovat, že se ptám blbě, nebo že problému nerozumím. Proto jsem takového člověka otestoval. Položil jsem otázku u které jsem si byl jistý, že je správně položená. Většina na tuto otázku odpověděla zcestně. To mě vede k předpokladu, že šlo o agresivní chování: tedy napřed mě ponížit, že se nevyjadřuji korektně, ale následně se ukazuje že ani samotný vševěd nerozumí na co je tázán. Jde tedy o to, že takový člověk myslí na svoje blaho (předvést se, ukázat svoji důležitost), ale nemyslí na moje blaho (skutečně mi pomoci)?

Často se mi také zdá, že jsou tito lidé v motivační poloze ego, ač budí dojem motivační polohy pravidla. Rozhodně nespadají do motivační polohy komunita a pohoda, ani do polohy sebepoznávání.